Tento text jsem napsal v roce 2014. Byl to můj pokus napsat rýmy, které bych případně mohl rapovat. Pro správný dojem to nelze číst jako klasickou báseň a počítat slabiky. Je potřeba to číst dynamicky, některá slova říct rychleji a celkově to vyslovovat hodně rychle.

 

V postní době se do postu pouštím,
těm, co mi ublížili, vše odpouštím,
cesty, co nevedou do ráje, opouštím,
hry ani videa už nepouštím,
na internetu se už neprodírám tím houštím,

aspoň se o to pokouším,
i když to neznamená jít směrem jednodušším,
hledám, co prospívá lidským duším,
to, zlé, co jsem kdy vyslovil, ruším,
že už nikdy nepadnu, není pravda, jak tuším,
přesto teď na brány vašich srdcí buším,
hledejte vždy pravdu, i když nelíbí se uším,

ptáte se, proč říkám vám to? Musím,
je to mojí povinností, a tak vás prosím,

až zase vejdete do zahrady,[1]
a s výběrem ovoce si nebudete vědět rady,
vzpomeňte si na dědictví té první zrady,
nepřidávejte si do života další pády,
raďte se s Bohem a neraďte se s hady,[2]

zkuste dát šanci nohám bosým,[3]

© dobry czlovek, 10. 11. 2014

 

[1] tyto řádky naráží na první hřích v dějinách lidstva

[2] víme, koho si lidé tenkrát vybrali…

[3] tenhle řádek je zde důležitý! I když je sám, tak se rýmuje s předchozími „… musím, … prosím, …“. Jde o narážku na biblické proroctví směřované hadovi „člověk zasáhne tvojí hlavu, kdežto ty zasáhneš tak maximálně jeho patu“.