V článku předkládám trochu pomíchané střípky mých myšlenek z více souvisejících rovin:

- osobní touha po dosažení svatosti (nebe s Bohem)

- odkládání svatosti na pozdější období života, místo aby člověk žil svatě už od mlada

- konat dobré skutky ve skrytosti vs. konat je před lidmi a být tak dobrým vzorem

- když někteří zákoníci zvládli dodržovat literu zákona a Ježíš říká, že to nestačí, a vysvětluje pravou podstatu těch zákonů, proč my tak často selháváme i v tom, co oni dodržovat dokázali

- ochota chovat se ke své ženě s posvátnou úctou a rozvíjet svůj vztah v souladu s Božím plánem - žít svaté manželství

 

Nechci ledajaké manželství, chci svaté. Nic menšího nebrat! K tomu, aby se to podařilo, bude asi potřeba, aby žila svatě nejen moje žena, ale i já…

Bylo by naivní, kdybych si namlouval, že budu svatý až v manželství a do té doby se nemusím tak hlídat. Celkově je špatný postoj říkat si, že začnu žít svatě někdy v budoucnu. Někdy za pár let. Až po pubertě, až v dospělosti, až po studiu, až po svatbě, až budu vychovávat vlastní děti… Jestli tě někdy taková myšlenka napadne, tak ji hned zažeň a žij svatě už teď!

A nestyď se mít jako svůj hlavní cíl, dosáhnout svatosti.[1] Někteří kamarádi (možná i křesťané) se ti budou smát, že jsi nějaký divný, nějaký fundamentalista, fanatik, pánbíčkář, příliš pobožný atd. Ale tím se nenech odradit – naopak! Děkuj Bohu za tu milost, že jsi obdržel dar víry, a že ti do srdce vložil tuto touhu!

Hodně motivace čerpám z tzv. kázání na hoře:

„Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi. Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ (Matouš 5,10-16)

Zde vidím velké nebezpečí, aby se člověk nenechal svést slávou a nedělal dobré skutky proto, aby se chlubil před lidmi a získal jejich obdiv. Tak to dělají pokrytci a Ježíš jim to v 6. kapitole Matoušova evangelia vytýká. Je tedy potřeba najít nějakou zdravou rovnováhu mezi tím konat dobro ve skrytosti a konat dobro před lidmi pro inspiraci k dobrému a pro oslavu Boha.

Taky mi přijde zajímavé, že někteří zákoníci pravděpodobně zvládali zákony docela dobře dodržovat, přesto nás Ježíš varuje, že to nestačí. Neděláme my někdy opačnou chybu? Nespoléháme příliš na Boží milosrdenství a neomlouváme si své hříchy, abychom je mohli dělat dál?

„Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.“ (Matouš 5,20)

V 6. kapitole listu Římanům se píše o tom, že náš starý hříšný život byl ukřižován spolu s Kristem. Jak bychom tedy mohli v hříchu nadále žít? Nyní máme přijmout Boží milost a žít život posvěcený, osvobozený z otroctví hříchu.

Jestliže hlavním smyslem života je milovat Boha a lidi, jestliže toto je nejdůležitější přikázání, kterým se máme řídit a jestliže sám Bůh je Láska. Pak následující verš můžeme chápat i tak, že máme být dokonalí, jako sama Láska:

„Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Matouš 5,48)

Pokud by se nám to v rámci naší lidské omezenosti dařilo, mohli bychom mít svatá manželství, ne?

 

Před pár dny vyšel na signálech článek https://krasnazena.signaly.cz/1805/vyhasla-manzelstvi Ten se mi moc líbil. Tak si říkám, že je dobré už odmala učit se rozdělávat oheň, hledat vhodné dřevo a rozpoznávat chvíle, kdy je potřeba přikládat. Nespoléhejme nezodpovědně na to, že se to naučíme až ve chvíli, kdy bude ohýnek našeho vztahu vyhasínat.

 

Znáte nějaké manžele, o kterých byste řekli, že mají svaté manželství, a že jejich světlo svítí před lidmi tak, že když vidíte jejich skutky, máte chuť chválit Boha?

 

 

EDIT: Dozvěděl jsem se, že vyšla kniha MANŽELSTVÍ - CESTA KE SVATOSTI

http://www.rodinnyzivot.cz/?q=node/718

 

[1] Vždyť dosáhnout svatosti (= života věčného s Bohem) bychom měli chtít všichni! Ale v tomto článku mám na mysli co největší snahu o svatost už během zdejšího života.