Znáte mladého českého katolického kněze Štěpána Smolena? Přečetl jsem si jeho knihu Cesta na Západ (Po stopách ochočeného Boha) a moc ji doporučuji.

https://www.databazeknih.cz/knihy/cesta-na-zapad-po-stopach-ochoceneho-boha-390004

Vypráví o své pouti z ČR do Francie za sv. Terezií z Lisieux, kterou vykonal před pár lety, před nastoupením do kněžského semináře. Popisuje, jakou církev cestou potkal. Na severu Čech viděl kněze bez farníků, v Německu pak sice dobře organizovanou církev laiků, avšak s nedostatkem kněží a mší svatých a na některých místech úplně bez svaté zpovědi… církev chřadnoucí a přežívající spíše jako kulturní spolek. Kdyby byla kniha jenom o tom, byla by velmi depresivní a i mně u čtení bylo chvílemi smutno, ale autor má dobrý smysl pro humor a snad v každém odstavci vás nějak rozesměje. Snad u žádné knihy jsem se tolik nenasmál.

Příběh je navíc velmi napínavý, protože mu kamarádka z filosofické fakulty, Anežka, kterou miloval, a kterou již několik let neviděl, a která nyní žije v Paříži, napsala, že by se s ním chtěla potkat. Cestou na ni vzpomíná a čtenář se tak postupně dozvídá více z jejich společné minulosti a seznamuje se s jejími názory a přístupem k víře. Co je s ní dnes a proč odešla do Francie?

Už po prvních padesáti stránkách jsem si říkal, že je to možná nejlepší kniha, co jsem kdy četl. Autorův humor a spisovatelský um, jeho inspirativní kamarádka a hloubka tématu mě úplně vtáhly do čtení. Navíc jsem v Anežce viděl několik nápadných podobností s mou kamarádkou ze střední školy, která byla zamilována do Boha, bavila se se mnou o víře a později mi ukázala svým příkladem krásu adorace, touhu po svatém přijímání a význam časté svaté zpovědi, aby měla srdce čisté pro přijetí Pána.

Posledních několik stran jsem probrečel a mohu říct, že jsem si u toho prožil takovou malou soukromou, ale velmi intenzivní duchovní obnovu. Myslím, že kniha má potenciál nadchnout více lidí a pozvednout novou vlnu zbožnosti. Kristova nevěsta – církev – to velmi potřebuje.