Dnešní člověk je zahlcen obrazy násilí. Prostřednictvím každodenního zpravodajství se k němu dostává utrpení lidí z různých koutů světa. Jaký to asi má na diváka vliv?

Mnohým příslušníkům naší konzumní společnosti to zřejmě nestačí, a proto ještě vyhledávají filmy a seriály, kde se lidé střílí a brutálně masakrují ve velkém. Někteří se v tom vyloženě vyžívají. Čím brutálnější způsob popravy, tím lépe. Čím detailnější záběr a věrohodnější provedení, tím lépe. Dávno už nestačí hodně krve, je potřeba natočit vše co nejvěrohodněji a ukázat to hodně surově. Toto téma by se dalo vztáhnout i na některé PC hry.

Znám osobně lidi, kteří takovou tvorbu vyhledávají a libují si v ní. Když upřímně řeknu, že se mi ten film/seriál taky líbí, ale že některé scény jsou příliš brutální či jinak zvrácené, a z toho důvodu ho nechci otevřeně podporovat a někomu doporučovat, tak se na mě dívají jako na netolerantního moralistu, křesťanského fanatika, pacifistu, citlivku apod. Trochu mě to děsí.

 

Když ve filmu/seriálu nějaký „hrdina“ setne hlavu jiné fiktivní postavě, považují to diváci za vzrušující podívanou, která třeba i zajímavě posouvá děj nějakým směrem.

 

Viděl jsem video, kde muslimský vrah setne hlavu několika reálných lidí před očima desítek pozorovatelů včetně dětí.

Je to odporný čin a považuju za extrémně zvrácené, pokud se někdo v něčem takovém vyžívá. Jsem proto extrémista?

Na střílení lidí ve filmu jsme si tak nějak zvykli. Viděl jsem videa, kde reální teroristé reálně zastřelili reálné lidi. Třeba i z metru, třeba i zezadu, třeba i ženu, na tom nesejde. Bez slitování. Jde z toho mráz po zádech. Nelíbí se mi to. Neschvaluji to.

Tyto reálné obrazy mě osobně neotupují. Naopak, činí mě vnímavějším k násilí a bezpráví, které se děje. O to víc mě znepokojuje, když vidím, jak se lidé v mém okolí vyžívají v brutalitě na televizních obrazovkách.

 

Viděl jsem video o nepovedeném kouzelnickém triku, kdy asistentka nestihla schovat hlavu do jiné části krabice a kouzelník (její čerstvý manžel) jí ji uřízl motorovou pilou. Na jevišti, před diváky. Asistentka těsně před smrtí mávala zděšeně rukou a křičela (což nebylo přes řev motorové pily a hlasitou hudbu slyšet). Pak se po jevišti rozstříkla krev a ruka zůstala bezvládně viset…

Moje zděšení uklidnil až jeden komentář, který tvrdil, že nejde o záznam nepovedeného představení, ale že to bylo kdysi někde schválně zfilmováno firmou, která vyrábí umělé hlavy, jako její reklamní video.

No jo, ale když jsem o tom vyprávěl kamarádům, zarazil mě jejich smích a očividné pobavení nad tou tragédií. Prej je to hustý, že jí takhle podřízl... Zdálo se, že je to velmi pobavilo (samozřejmě ještě před tím, než jsem jim řekl, že šlo pravděpodobně pouze o reklamu na umělé hlavy).

Byl jsem jejich reakcí silně znepokojen. Nevím, jestli se mám víc děsit toho, že někdo takovýmto nedopatřením mohl přijít o život, nebo absolutní otupělosti a bezcitnosti oněch kamarádů, kterým jsem to vyprávěl.

 

Mám se víc obávat teroristického útoku, nebo bezcitnosti a otupělosti fanoušků nechutných, násilných, brutálních a zvrácených filmů? Těch je kolem nás hodně, a jestli své děti nevychováme jinak, bude jich stále přibývat. Otázka je, kam naše společnost směřuje…