Nedávno jsme s kamarády šli během víkendu na pěší pouť, tak jsem se jim cestou svěřil, že považuji za zcela zásadní otázku hledání svého povolání.

Skoro všichni mlčeli.

Jeden mi řekl: „To se třeba jednou zabouchneš do nějaký holky, ani nebudeš vědět jak, a budeš to mít rozhodnutý. To tak třeba přijde, najednou se zabouchneš…“

„Zabouchneš dveře,“ vtipně zareagoval jiný poutník.

Zasmáli jsme se tomu a já se ještě chvíli snažil sdělit, že si myslím, že mě Bůh volá na jistou cestu. Asi jsem mluvil příliš v náznacích a ostatní se nevyptávali, takže někteří ani nepochopili a kdo pochopil, stejně mlčel... Už jsem neměl odvahu to dále rozebírat, ale od té chvíle mám v hlavě tuto myšlenku: „Tady nejde o to, že bych dosud nepotkal krásnou a milou ženskou duši, já tady řeším otázku, ze které strany těch dveří mám stát, až je zabouchnu…

 

--

Velkou část života tuším, která to bude, ale jak si mám být jistý? Chci v životě kráčet cestou, na které mě chce mít Bůh... ♥

 

Související článek: Najdi své povolání!