V úvodním článku na tomto blogu jsem napsal:

„Vše na tomto blogu je moje vlastní tvorba. Pokud k ní bude mít nějaká kolemjdoucí duše nějakou připomínku, nechť zanechá stopu v komentářích ;-)“

K myšlence „kolemjdoucí duše“ bych se chtěl nyní vrátit. Připadá mi to vtipné a zároveň výstižné, trefné. Těla sedí u monitorů ve svých pokojích a duše se procházejí po celém světě prostřednictvím on-line map, obrázků, videí… a také čtou články a reagují na ně v komentářích, případně zanechávají stopu v podobě „lajku“ apod. Je to stopa. Není to otisk nohy nebo prstu (tedy těla), ale je to stopa, kterou po sobě zanechává duše.

Vlastně i tento článek je v jistém smyslu stopou duše. Jejím částečným otiskem. A zřejmě to platí pro každý lidský výtvor.

A při pozorování stvoření můžeme rozeznávat stopy Ducha Stvořitele. Jeho otisk v sobě neseme i my :)