„Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království.“ (1. Korintským 6,9-10)

Uvedu ve zkratce pár příkladů z poslední doby. Všechny jsou z křesťanského prostředí.

Příběh 1

Fungující rodina, cizoložství manželky s jiným mužem, početí dítěte, rozpad manželství, marná snaha manžela o smíření, …

Příběh 2

Manželství dávno v krizi, manžel se chová hrubě a i jinak zcela nevhodně, manželka trpí, marná snaha manželky o církevní zneplatnění manželství, cizoložství manželky s jiným mužem, početí dítěte, …

Příběh 3

Manželství, manžel chlastá, ke své zbožné manželce je hrubý a nevděčný, manžel se opije, zmlátí manželku, manželka odvezena do nemocnice, …

Příběh 4

Učitel, neoprávněné nařčení ze zneužívání dětí, …

Příběh 5

Důchodce, celkem často nadává na souseda „co ten si myslí; ten se tady bude roztahovat; takoví mají pořád málo; atp.“ a také odsuzuje různé lidi, o kterých se doslechne nějaký drb …

Příběh 6

Dvě rodiny, postavily si domy blízko sebe, rozhádaly se, 20 let spolu nemluví …

…

Možná sem budu časem doplňovat další smutné příběhy… tedy náměty budou určitě (a seriály, kde se řeší vztahy fiktivních postav, není třeba sledovat – v tom nejkomplexnějším žijeme).

Chci upozornit na to, že hřích je opravdu zlo a opravdu škodí člověku už tady za jeho pozemského života. Byla by chyba vyhýbat se hříchu jen kvůli nějakým náboženským nebo státním zákonům, máme se mu vyhýbat proto, že reálně škodí nám i našemu okolí. Hřích je vlastně zradou proti Lásce.

Ježíš Kristus v jedné antitezi z „Horského kázání“ říká: „Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ‚Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.‘ Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu. Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.“ (Matouš 5,21-24)

Jak může tolik křesťanů tato slova přehlížet? Drásá mi to srdce! :‘-(

Slýchám kolem sebe, jak se lidé vzájemně pomlouvají, jak nactiutrhají, jak roznášejí důvěrnosti… i toto je hřích a mám pocit, že si to tito lidé nepřipouštějí. Špiní druhé (až už říkají pravdu, nebo ne – nevím vlastně ani, co z toho je horší), ale přitom se tímhle svým „utrháním“ řadí mezi tyto nešťastníky, kteří „nebudou mít účast v Božím království“.

Proč?!