Tato báseň mě inspirovala k malé úvaze a o tu se s vámi teď podělím :-)

Kulatý svět - Jan Skácel

Co kulaté je, to se koulí
brambory, mráčky, taky míč,
za kopec skutálí se slunce
a už tu není, už je pryč,
a celý den se odkutálel,
stmívá se rychle, chodí tma,
a děti vracejí se domů,
tam na ně čeká maminka,
má pro každého hrnek mléka,
noc si už šlape na paty,
a jak to čerstvé mléko chutná
z hrníčku, jenž je kulatý.

Tuto báseň jsem nenapsal já, ale Jan Skácel. Já k ní dodám pouze pár myšlenek. Vidím v ní totiž alegorii na lidskou smrt a věčný život v nebi.

 

Co je živé, to žije a spěje ke smrti…

 

„a děti vracejí se domů,
tam na ně čeká maminka“

Tato část mi připomíná jeden nádherný verš z mé oblíbené knihy Kazatel:

„A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.“ (Kazatel 12,7)

 

„má pro každého hrnek mléka,

a jak to čerstvé mléko chutná“

V nebi bude krásně :-) Hrnek chutného čerstvého mléka pro každého! :-D Připouštím, jakkoli nám tato představa může připadat lahodná, je to pouze jeden z našich lidských neohrabaných pokusů nějak si ten ráj představit. Neboť sv. Pavel říká:

„Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘“ (1. Korintským 2,9)

--

Poznámka na okraj:

Moje Maminka před dvěma lety zemřela na rakovinu :'-( za kopec skutálí se slunce a už tu není, už je pryč…“ Držím se naděje, že je již v nebi, a že tam na nás čeká… a doufám, že nebude čekat marně…