Tato báseň mě inspirovala k malé úvaze a o tu se s vámi teď podělím :-)
Kulatý svět - Jan Skácel
Co kulaté je, to se koulí
brambory, mráčky, taky míč,
za kopec skutálí se slunce
a už tu není, už je pryč,
a celý den se odkutálel,
stmívá se rychle, chodí tma,
a děti vracejí se domů,
tam na ně čeká maminka,
má pro každého hrnek mléka,
noc si už šlape na paty,
a jak to čerstvé mléko chutná
z hrníčku, jenž je kulatý.
Tuto báseň jsem nenapsal já, ale Jan Skácel. Já k ní dodám pouze pár myšlenek. Vidím v ní totiž alegorii na lidskou smrt a věčný život v nebi.
Co je živé, to žije a spěje ke smrti…
„a děti vracejí se domů,
tam na ně čeká maminka“
Tato část mi připomíná jeden nádherný verš z mé oblíbené knihy Kazatel:
„A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.“ (Kazatel 12,7)
„má pro každého hrnek mléka,
…
a jak to čerstvé mléko chutná“
V nebi bude krásně :-) Hrnek chutného čerstvého mléka pro každého! :-D Připouštím, jakkoli nám tato představa může připadat lahodná, je to pouze jeden z našich lidských neohrabaných pokusů nějak si ten ráj představit. Neboť sv. Pavel říká:
„Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘“ (1. Korintským 2,9)
--
Poznámka na okraj:
Moje Maminka před dvěma lety zemřela na rakovinu :'-( „za kopec skutálí se slunce a už tu není, už je pryč…“ Držím se naděje, že je již v nebi, a že tam na nás čeká… a doufám, že nebude čekat marně…
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.