Nevím, kolik nám bylo let, ale pamatuji si, jak jsme se s kamarádem na procházce vyptávali mojí a jeho maminky „kam zapadá slunce, kde pak celou noc je a odkud zase ráno vyjde“.

Maminky samozřejmě věděly, jak to je, ale asi jim připadalo, že to nemá cenu tak malým dětem vysvětlovat, že stejně nemají na to, aby to pochopily. Tak jsme se dočkali jen takových nezaujatých odpovědí typu, že „zapadá tam někam za horizont, za lesy a hory, kam nedohlédneme“.

To nás neuspokojilo. „A vy jste se tam někdy byly podívat?“

„Ne.“

Nechápali jsme proč. My bychom se tam rádi zašli podívat. Představovali jsme si, že tam to sluníčko leží za lesem ve vysoké trávě a má průměr tak metr. Záhadou zůstávalo, jak během noci „přeskočí“ za nějaké ty hory a lesy na východě, aby ráno tam odtud zase mohlo začít stoupat po obloze :-).

Někdy později se nám tatínek snažil vysvětlit, že Země je koule, že ji lidé obývají ze všech stran, a že gravitace táhne všechno k sobě. Taky jsme to nechápali. Nebylo v našich silách pojmout, jak je možné, že ti lidé, co žijí „z boku“ a „zespodu“ na té kouli, nespadnou „někam dolů“ :-).

Obracím se teď na všechny mladé rodiče a budoucí rodiče – nepleťte dětem hlavu báchorkami, když se ptají na skutečný řád věcí – nemá to cenu. Pravděpodobně vaše vysvětlení děti stejnak nebudou chápat, tak jim můžete říct rovnou pravdu – bude to jednodušší ;-)